Viděl jsem ho plakat. Jeho, váženého,

ve své vševědoucnosti, všudypřítomnosti,

neomezeně mocného, nekonečně existujícího.

Plakal, protože byl sám.

Plakal, protože viděl, že ho nikdo nevidí.

Plakal, protože nemohl milovat;

protože nemohl být smutný.

Ukápla mu slza a ve stejnou chvíli

naplnila všechny oceány.

Ucítil její chuť a uviděl,

že už není sám.

Na hladině také uviděl

svoji zranitelnost.

Tam někde, se zrodil

život.